7-8.3. 24 hodinovka
7. – 8.3. Jesenická 24 hodinovka
Článek bych tentokráte začala trochu netradičně. Chtěla bych moc poděkovat našemu úžasnému týmu, jmenovitě Mikimu, Páťovi, Bédovi a Věrušce, za skvělou spolupráci, podporu a užasnou atmosféru, která panovala nejen během oněch kritických 24 hodin, při tomto běžkařském závodu v okolí Paprsku. Byli jste naprosto skvělí - děkuji!
Nevím, jak ostatní, ale já jsem si v tomto závodě osahala skutečné dno svých fyzických sil. Ani na chviličku mě však nenapadlo zpomalit nebo to dokonce vzdát, protože jsem věděla, že na startu na mě čeká další závodník - Věruška. Závodník, který ve mě věří a těší se, až se bude moci sám poprat s dalšími kilometry vytyčené přibližně 4,2 km dlouhé trati.
Závod sebou přinesl spoustu zážitků. Některé byly vtipné - třeba, když se mi podařilo zlomit hůlku hned ze startu okruhu a já tak odjela celé kolo s jednou hůlkou a pahýlkem druhé hůlky. Našlo se i pár vnímavých závodníků, kteří mě na skutečnost, že mám zlomenou hůlku, upozornili: "Děkuji, skutečně jsem si toho nevšimla" :-)
Bohužel se závod neobešel ani bez zranění. To byla ta horší část Jesenické 24 hodinovky. Naštěstí všechna zranění byla lehká.
Sama za sebe jsem se obávala noční jízdy. Ta ale naopak byla tím nejlepším zážitkem z trati. Měsícem a hvězdami ozářenou zamrzlou stopu a k tomu klid noci jsem si nádherně užila.
Moje velká omluva patří Páťovi, který jel naprosto skvěle a já zřejmě někde v podvědomí nabyla dojmu, že mu kolečko navíc neuškodí. Takže jsem nebyla na startu včas, abych ho vystřídala a on si zajel místo pěti okruhů hned šest.
Díky patří samozřejmě také pořadatelům. Skvěle naladěni byli i během dlouhé a mrazivé noci. Trať byla připravena nejlépe možně vzhledem ke vnějším podmínkám a čaj na startu byl stále horký.
Za rok ahoooj :-D
Bobi
Kompletní foto závodu
Článek bych tentokráte začala trochu netradičně. Chtěla bych moc poděkovat našemu úžasnému týmu, jmenovitě Mikimu, Páťovi, Bédovi a Věrušce, za skvělou spolupráci, podporu a užasnou atmosféru, která panovala nejen během oněch kritických 24 hodin, při tomto běžkařském závodu v okolí Paprsku. Byli jste naprosto skvělí - děkuji!
Nevím, jak ostatní, ale já jsem si v tomto závodě osahala skutečné dno svých fyzických sil. Ani na chviličku mě však nenapadlo zpomalit nebo to dokonce vzdát, protože jsem věděla, že na startu na mě čeká další závodník - Věruška. Závodník, který ve mě věří a těší se, až se bude moci sám poprat s dalšími kilometry vytyčené přibližně 4,2 km dlouhé trati.
Závod sebou přinesl spoustu zážitků. Některé byly vtipné - třeba, když se mi podařilo zlomit hůlku hned ze startu okruhu a já tak odjela celé kolo s jednou hůlkou a pahýlkem druhé hůlky. Našlo se i pár vnímavých závodníků, kteří mě na skutečnost, že mám zlomenou hůlku, upozornili: "Děkuji, skutečně jsem si toho nevšimla" :-)
Bohužel se závod neobešel ani bez zranění. To byla ta horší část Jesenické 24 hodinovky. Naštěstí všechna zranění byla lehká.
Sama za sebe jsem se obávala noční jízdy. Ta ale naopak byla tím nejlepším zážitkem z trati. Měsícem a hvězdami ozářenou zamrzlou stopu a k tomu klid noci jsem si nádherně užila.
Moje velká omluva patří Páťovi, který jel naprosto skvěle a já zřejmě někde v podvědomí nabyla dojmu, že mu kolečko navíc neuškodí. Takže jsem nebyla na startu včas, abych ho vystřídala a on si zajel místo pěti okruhů hned šest.
Díky patří samozřejmě také pořadatelům. Skvěle naladěni byli i během dlouhé a mrazivé noci. Trať byla připravena nejlépe možně vzhledem ke vnějším podmínkám a čaj na startu byl stále horký.
Za rok ahoooj :-D
Bobi
Kompletní foto závodu
