24.2.Vidly

24.2. Vidly
Včera jsme se domluvili na dnešní trase. Podmínky byly nejisté a i když nás předtucha varovala, vyjeli jsem autobusem na Videlský kříž. Poprchávalo, sníh byl mokrý a těžký. Olga a já mažeme fialový, ale stále kloužeme. Přidáváme další vrstvu. Ta trochu pomáhá, ale problém nevyřeší. Laďa, který neměl parafinované lyže a tudíž se na povrchu lépe udržel, prošlapává starou stopu a dělá "rolbu". Necelé tři kilometry nám trvají více než hodinu a tak zastavujeme v první útulně na čaj a svačinu. Potkáváme tu dva borce ve spacácích, kteří sem přišli den před tím a zůstali přes noc. Jejich tvrzení, že půjdeme v jejich stopách, bylo sice pravdivé, ale ten fakt nám vůbec nepomohl. Opět kloužeme a na prvním rozcestí se rozdělujeme. Laďa pokračoval dál na Rejvíz, ale my pod vidinou vysvobození a jednodušší trasy odbočujeme do hlubokého sněhu směrem na Zaječí horu. Byla to chyba. Zhruba šest kilometrů po kolena hluboký sníh nám dal tvrdě za vyučenou. Laďa nejenže úspěšně dorazil na Rejvíz, ale protože by musel čekat dlouho na autobus, pustil se z Vysoké jedle dolů  na běžkách. Je to "ledoborec"!
Miki