2.3. Praděd
Hurááá! Po šesti týdnech "temna" opět vylezlo slunko. Ze Sedla na Praděd jsme jeli na běžkách a kolech už snad tisíckrát, ale po tak dlouhé době, kdy byla jen mlha a mraky, to bylo jako poprvé. Staré známé rozhledy na všechny strany opět nutily lidi zastavit a dělat fotky, kterých už mají stovky. Šňůra běžkařů směrem nahoru nebrala konce a pohled na snad stovku lidí stojící a popíjející různé moky před Švýcárnou, mi vyrazil dech. Pokračujeme raději hned na Praděd. Tady je to stejné. Vestibul nacpaný k prasknutí. V restauraci se asi po deseti minutách uvolňuje jedno místo. Čekání se však vyplatí a zanedlouho sedíme všichni. Vychutnáváme kulajdu, pivko a pohodlný výhled na hemžící se okolí.
Miki
autor foto 13,14,15,16 - Tomáš Knotek