13.7.Vrtule

Kopce opět nezklamaly a daly nám zakusit svou mohutnost. K velké radosti tentokrát nezklamalo ani počasí. Teplota příznivá pro cyklistiku a panoramata vynikající ! Když vzpomenu loňské mlžné uvítaní, které se spíše podobalo hraní si na slepou bábu, tak letos bylo nádherně. Na startu se sešla dvacka "vrtulářů" s vědomím, že následné zdolávání převýšení je výhradně v individuálním tempu. Rozdíly v pojetí vrcholového spurtu se smazávaly v záchytných občerstvovacích zařízeních, kde byl čas i na rozbor další strategie. V pověstném stoupání na nejvyšší kótu výletu, oficiálně zvanou Mravenečník, si někteří pomáhali dovoleným dopingem (konzumace lesních jahod) i přes riziko zažívacích potíží. Ostatní tohle riziko raději nepodstoupili a směřovali nekompromisně k vrcholu. Jedni pak čekali v nově zavedeném bufetu pod horní hrází, jiní zase při kličkování mezi "lanovkovými horaly" prchali na hrázi před samozvanými strážci pořádku. Následoval nejdelší sjezd končící v Loučné, který jsme absolvovali ve společném vláčku.

Po důkladném obědě v "Oáze" jsme vyrazili s plnými bachory na závěrečnou polovinu sice s mírným zpožděním, které však nezabránilo absolvovat plánovanou trasu celou (Pro nezúčastněné - buďte v klidu, na pauzy jsme nezapomněli).

Přema Posker
luxusální foto: Peťa Grepl