5.8.Bišovka
5.8. Zlatohorská časovka aneb Bišovka - Jesenický šnek
A máme další závod za sebou. V neděli se jela Zlatohorská časovka. Start této akce byl ve 14 hodin a zdolávala se Biskupská kopa. Účastnili se téměř všichni týmoví členové, Laďa Hynek, Robert Žalud, Martin Pini Pinter, Jirka Zemánek, Michal Vlčák Vlčko, Pavel Burďák, Pavel Slaný, Miki a já. Délka trasy byla necelých sedm kilometrů, ale každý kdo jezdí ví, že zdání klame, že není kilometr jako killometr a opět se potvrdilo, že nic není zadarmo a pro bajky toto rčení platí dvojnásobně! Poslední úsek cca 2000 m dlouhý byl opravdu krkolomný a technicky velmi náročný. Nestydím se napsat, že i tlačit kolo není zahanbující a ne jeden závodník vyčerpán a se srdcem v krku nakonec dorazil do vytouženého cíle.
Získali jsme všichni ve svých kategoriích skvělé výsledky. Miki vybojoval krásné 4. místo, Pini si vylezl na nejvyšší stupínek pro zlato a moje maličkost získala taktéž zlatou medaili, kterou tentokráte dělily od stříbra pouhé vteřiny.
Stále více si uvědomuji, že bez týmu, kamarádství a pomoci bych těchto výsledků těžko dosahovala. Takže kluci, posílám pusu a veliké díky.
Kiškiš
A máme další závod za sebou. V neděli se jela Zlatohorská časovka. Start této akce byl ve 14 hodin a zdolávala se Biskupská kopa. Účastnili se téměř všichni týmoví členové, Laďa Hynek, Robert Žalud, Martin Pini Pinter, Jirka Zemánek, Michal Vlčák Vlčko, Pavel Burďák, Pavel Slaný, Miki a já. Délka trasy byla necelých sedm kilometrů, ale každý kdo jezdí ví, že zdání klame, že není kilometr jako killometr a opět se potvrdilo, že nic není zadarmo a pro bajky toto rčení platí dvojnásobně! Poslední úsek cca 2000 m dlouhý byl opravdu krkolomný a technicky velmi náročný. Nestydím se napsat, že i tlačit kolo není zahanbující a ne jeden závodník vyčerpán a se srdcem v krku nakonec dorazil do vytouženého cíle.
Získali jsme všichni ve svých kategoriích skvělé výsledky. Miki vybojoval krásné 4. místo, Pini si vylezl na nejvyšší stupínek pro zlato a moje maličkost získala taktéž zlatou medaili, kterou tentokráte dělily od stříbra pouhé vteřiny.
Stále více si uvědomuji, že bez týmu, kamarádství a pomoci bych těchto výsledků těžko dosahovala. Takže kluci, posílám pusu a veliké díky.
Kiškiš
