Ve čtvrtek v 7.30 byl sraz u Mikiho. Řekli jsme si, že pojedeme 3x Příčnou. Proč ne?! Hned ráno bylo venku nějakých 25°C ve stínu, ale to strašné horko a dusno nás teprve čekalo. Start byl v 10 hodin. To nám připadalo zbytečně brzo, ale je fakt, že trasa byla dlouhá a těžká. Já si ji dal za 4 hodiny a 10 minut. Po startu se jelo asi sedm kilometrů po asfaltu do výživného kopce. Snažím se držet tempo s ostatními orly. To se mi daří až na odbočku k Maria Hilfe. Pak zvolňuji tempo a vidím, jak se mi nápisy "Jeseničtí orli" vzdalují. Přichází terén. Říkám si, že to bude hračka - žiju přece v horách. Musím ale říct, že mě to zaskočilo a chvílemi musím kolo tlačit. Byl to masakr. V duchu mě napadlo, že to nedám. První kolo jsem zmákl, ale druhé bylo ještě drastičtější. To už jsem uvažoval, že to opravdu zabalím. Ale co náš tým? Zklamal bych Orly a nedovezl body. Říkám si:"Nevzdám to, dojedu!" Vzpamatoval jsem se a s vervou vyrazil do třetího, posledního kola Příčné. Jedu co to dá a fakt si hrábnu až na dno. Cíl. S obrovskou úlevou, že to mám za sebou, unavený padám do trávy. Pak se dozvídám, že naše Věrka je na bedně! První ve své kategorii! Ale největším překvapením bylo, že se stala i mistryní Olomouckého kraje!
Jirka